Beton, jako stavební materiál, je prakticky neodmyslitelný pro dnešní infrastrukturu. Avšak jen málokdo ví, že jeho počátky zasahují až do období starověkého Říma. Okolo roku 200 př. n. l. historici zaznamenali první použití hydraulického betonu. Jako materiál na výrobu tohoto pojiva byl tehdy použit přírodní hydraulický cement sopečného původu — pucolán. Plinius píše o maltové směsi sestávající z 1 dílu vápna a 4 dílů písku, Vitruvius zmiňuje 2 díly pucolánu na 1 díl vápna. Jako přísady (látky přidávané do cementu pro zlepšení vlastností) sloužil živočišný tuk, mléko a krev.
Díky této stavební hmotě vznikly významné inženýrské stavby, přístavních hráze a akvadukty. Jednou z nejvýznamnějších staveb je pak římský Pantheon. Byl vytvořený technologií litého betonu a celá budova byla postavená bez výztuže. Jen pro zajímavost — kopule Pantheonu má průměr úctyhodných 43 m a váží 5000 tun.